A každé ráno je cesta domů delší a delší / Fredrik Backman ; ze švédského originálu Och varje morgon blir vägen hem längre och längre ... přeložila Helena Matocha

By: Backman, Fredrik, 1981- [Autor]Contributor(s): Matocha, Helena [překladatel]Material type: TextTextLanguage: 00-čeština Original language: švédština Publisher: Brno : Host, 2018Edition: První vydáníDescription: 78 stran : barevné ilustrace ; 20 cmContent type: text Media type: bez média Carrier type: svazekISBN: 978-80-7577-435-4 ;Uniform titles: Och varje morgon blir vägen hem längre och längre. Česky Subject(s): senioři | mezigenerační vztahy | společenské psychologické novelyGenre/Form: švédské novely | psychologické novelySummary: I loučení bolí méně, když na něj nejste sami. Děda a Noah si povídají na lavičce. Pod lavičkou roste hyacint, stejný si děda kdysi pěstoval i na zahrádce. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách života, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni pak přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou, a děsí se dne, kdy si ji už nebude schopný vybavit. Cítí, že jeho svět se mění. Proto by rád zůstal tady na lavičce, kde je stále ještě obklopuje silná vůně hyacintu. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit to nejtěžší: rozloučit se. Fredrik Backman v knize líčí boj stárnoucího muže o zachování nejdražších vzpomínek. Činí tak něžně a způsobem, jak to dovede jen on.
Tags from this library: No tags from this library for this title.
Star ratings
    Average rating: 0.0 (0 votes)
Holdings
Item type Current library Collection Call number Status Date due Barcode
Knihy Knihy Dospělí
beletrie
Beletrie pro dospělé Available 420950176363

I loučení bolí méně, když na něj nejste sami.
Děda a Noah si povídají na lavičce. Pod lavičkou roste hyacint, stejný si děda kdysi pěstoval i na zahrádce.
Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách života, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni pak přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou, a děsí se dne, kdy si ji už nebude schopný vybavit.
Cítí, že jeho svět se mění. Proto by rád zůstal tady na lavičce, kde je stále ještě obklopuje silná vůně hyacintu. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit to nejtěžší: rozloučit se.
Fredrik Backman v knize líčí boj stárnoucího muže o zachování nejdražších vzpomínek. Činí tak něžně a způsobem, jak to dovede jen on.

There are no comments on this title.

to post a comment.

Powered by Koha